Odpolední odpočinek přišel na řadu i ve školkách — ale ne ve všech případech. Některé děti spí, i když doma spát nechtěly. Jak toho dosáhnout?
Síla kolektivu
V dětské skupině Alenky Kavalcové rodiče zpravidla nemají problém s odpoledním spánkem svých dětí. Ačkoliv některé děti doma spát nechtějí, při společném režimu ve školce usnou skoro okamžitě. Proč? Děti napodobují své kamarády – pokud vidí, že všichni odpočívají, samy půjdou spát. Tento rituál jim připadá přirozený.
Stejnou zkušenost má Vendula s dcerou Olivií. Domů už přestala spát, ale ve školce spí každý den. Obvykle si najde své oblíbené místo, pohladí si pyžámko — a usne během pár minut.
Rituál, ne nátlak
Zkušenost školky ZaHRÁTka ukazuje, že děti obvykle spí minimálně hodinu a vstanou odpočaté. To je jasná zpětná vazba, že režim jim vyhovuje.
Naopak přímé nucení ke spánku — jako „ruce na peřině“, zákaz mrkat nebo šustivý toaletní papír přes oči — může mít z dlouhodobého hlediska opačný efekt.
Jak rodiče mohou přispět
Vysvětlit dětem, že každé tělo má jinou potřebu odpočinku, je často užitečnější než nátlak. Rodiče by měli naslouchat tomu, zda režim ve školce dává smysl, nebo má pouze usnadnit práci personálu.
